Jak a kdy vlastně tento styl vznikl?

Zero Waste, nebo-li Nulový odpad, je označení pro životní styl, který podporuje opětovné využívání všech zdrojů, a to bez tvorby odpadů, jejich skládkování nebo jejich spalování. Tento soubor principů podporuje přepracování životního cyklu zdrojů tak, aby byly všechny produkty znovu použity. Cílem je, aby žádné odpadky nebyly posílány na skládky, do spaloven ebo do oceánu.

Do roku 2008 se Zero Waste řešilo jako koncept ve vládních organizacích  a během procesu výroby, dokud se Bea Johnson, Francouzka žijící v Kalifornii, nerozhodla tento koncept aplikovat na svou vlastní domácnost. Svou cestu k životu bez odpadu začala popisovat na svém blogu Zero Waste Home, který rychle nabyl na popularitě. Už před 10 lety vydala knihu Domácnost bez odpadu,  přeloženou do mnoha jazyků. Heslo „Odmítej, co nepotřebuješ; redukuj, co potřebuješ, ale nemusíš mít; zužitkuj, recykluj a kompostuj“.

No a zatímco ve spoustě českých domácností se ještě ani pořádně nezabydlelo recyklování, ve světě nabírá na síle právě toto hnutí, jehož stoupenci dovedou svou roční produkci smetí vměstnat do malé zavařovací skleničky.

Bea Johnsonová pro své internetové stránky pózuje s půllitrovou sklenicí, která je plná kousků plastu a různých útržků či přebytků, jež obvykle nalezneme v odpadkovém koši. Nesnaží se přitom prodat dózu ani předvést její obsah: Uvnitř nádoby se ukrývá veškerý nerecyklovatelný odpad, který za rok vyprodukovala její čtyřčlenná rodina. 

A jak to vlastně jde zvládnout být Zero Waste?

Abychom dokázali veškeré rodinné přebytky za rok vměstnat do půllitrové skleněné dózy, nemusíme se překvapivě nijak zásadně omezovat – stačí dodržovat několik chytrých a jednoduchých pravidel.

V desateru „jak být zero waste“ figuruje na prvních příčkách doporučení nosit s sebou kovovou či skleněnou nádobu, během dne ji doplňovat, a nahradit tak balené nápoje.

V podobném duchu je rada vyrážet na cesty s vlastním hrnkem na kávu, do nějž mohou posléze černý nápoj servírovat například prodejci na ulici. Proti produkci plastů směřuje rovněž nakupování s plátěnými taškami, které jsou na rozdíl od igelitek pevné a opětovně použitelné. 

Radikální ekologové  také nesmrkají do papírových kapesníků – nosí ty textilní. Dámy řeší „své dny“ místo tamponů či vložek silikonovými kalíšky.

Bez obalu

Pokud v okolí najdete obchody, které prodávají potraviny na váhu, můžete tam vyrazit s vlastními skleněnými či kovovými dózami, takže domů neponesete hromadu kartonových nebo plastových obalů. Podobné prodejny zatím bohužel fungují pouze ve větších městech – u nás například v Praze, Brně, Olomouci či Zlíně. Na váhu tam můžete položit nejen luštěniny, kakao nebo těstoviny, ale také třeba mycí a prací prostředky. 

Ne každého ovšem potěší, že nebalené a organické zboží stojí obvykle víc než to, které lze běžně koupit v supermarketu. Vyšší cenovku má také řada jiných Zero Waste produktů, kvůli nimž se veřejnost na hnutí často dívá jako na další rozmar „zhýčkané generace“ mileniálů.

Nicméně není podstatné, jestli se naše roční produkce smetí vejde do skleničky – stačí žít alespoň částečně ohleduplně. 

Z hlediska životního prostředí je nejlepší odpad žádný odpad.

 Bc. Zdeňka Palkovičová